Seznámení s P. Janem Adamíkem
Od počátku října slouží v naší akademické farnosti nový kaplan P. Jan Adamík SJ. Jsme vděční, že k našemu společenství připojil, a přinášíme vám s ním rozhovor, skrze nějž ho můžete poznat blíž.
Jaká část kněžské služby tě nejvíc naplňuje? A proč?
Pocházím z nedalekého Přerova. Byl jsem manuálně zručný, a tak jsem se vyučil strojním zámečníkem v Přerovských strojírnách. Pak jsem absolvoval večerní školu a dvouletou vojenskou základní službu. O kněžství jsem začal uvažovat během vojny. Hlásil jsem se do tehdejšího jediného semináře v Čechách, do Litoměřic, ale nevzali mě. S odstupem času to vidím, jako dobré Boží řízení. Potřeboval jsem dozrát a pochopit některé věci. Prostřednictvím P. Josefa Čunka jsem se během let seznámil se svatým Ignácem a po duchovních cvičeních, konaných tenkrát tajně na jeho faře v Lidečku, jsem si říkal, že takto prožívat život s Bohem je možné, že je to konkrétní způsob víry, jenž lze žít. Jak jsem zmínil, jsem prakticky založený, a to se projevuje i ve způsobu kněžství. Mám radost ze zpovídání, sloužení mše svaté, dávání duchovních cvičení, doprovázení lidí.
Ve své službě hodně pečuješ o druhé lidi, jak pak pečuješ o sebe?
Tady platí, že nikdo nemůže vést sám sebe. Proto je nutné umět se nechat opečovávat jinými. Asi to se mnou není vždycky moc snadné, ale pár dobrých lidí to ve své snaze se mnou nevzdali. Dobrý Bůh jim dává dostatek trpělivosti a síly.
Jaké máš rád koření? A co by bylo analogií tohoto koření ve tvém životě?
Je to zajímavá otázka. Koření moc nerozumím. Chutnají mi dobře ochucená jídla a obdivuji ty, kteří to umí a vědí, co které koření způsobí. Vím, že mezi koření sůl nepatří, ona je nerost a základní dochucovadlo. Ale rád o ní občas přemýšlím i v kontextu Ježíšova podobenství. Sůl může ztratit sílu být slaná. Jednou jsem se bavil se známou, která pracuje na univerzitě v laboratoři. Ptal jsem se, jak může sůl ztratit slanost. Její odpověď je překvapivá. Chemicky sůl je NaCl, chlorid sodný. Buď solí je, nebo není. Slanost může ztratit tím, že má v sobě přísady, nečistotu. A toto je obraz, který ke mně jasně hovoří. Mám být tím, kým jsem, bez přísad…
Dokázal bys vybrat některé osobnosti, které Tě nejvíce ovlivnily či aktuálně inspirují?
Je o mě známo, že kromě sv. Ignáce a mnoho jiných svatých, mě hodně oslovil Thomas More, lord a kancléř krále Jindřicha VIII., který byl jeho blízkým spolupracovníkem a přítelem. Věrně a poctivě hledal své životní povolání. Nějakou dobu strávil v klášteře, tam pochopil, že to není jeho místo, odešel, oženil se a působil ve světě. V bolestné krizi svého krále, zůstal věrný Bohu a svému svědomí i za cenu života.
Mnoho inspirací najdeme mezi současnými herci a umělci. Jejich osobní život je často poznamenán velkými zkouškami. Mezi ně patří např. Keanu Reeves anebo Chuck Norris, který nedávno zemřel. Chucka Norrise mnozí lidé znají z různých filmů, seriálů, ale především z různých průpovídek o něm. Např.:
- Když Chuck Norris přechází ulici, auta se musí rozhlédnout na obě strany.
- Chuck Norris umí napočítal do nekonečna, dokonce dvakrát.
- Jedině Chuck Norris zazpívá duet sám.
- Když Chucka Norrise kousla kobra, po osmi minutách ukrutných bolestí ta kobra umřela.
- Slzy Chucka Norrise léčí rakovinu. Škoda, že nikdy neplakal. Nikdy.
A mnoho jiných… Málokdo však o něm ví, že byl hluboce věřícím křesťanem a celý svůj život postavil na Ježíši Kristu. Byl mužem pevné a pokorné víry. On může být příkladem mladým lidem, pro jeho neustálou snahu žít podle hodnot a rozvíjet se v dobrém.
Další českou osobností je samozřejmě divadlo Járy Cimrmana, všichni ti nadšení herci, kteří skrze Járovu osobu šíři humor a nenásilně připomínají i naši historii.
Jaká věc ve tvém kufru při stěhování určitě nesměla chybět?
Kromě těch lidských potřeb jako jsou léky, pak asi všechno, co potřebuji k životu jako kněz, Písmo, komentáře, breviář… V dnešním světě je možné všechno toto – snad kromě komentářů – mít v mobilu.
Co tě dokáže téměř kdykoli s jistotou potěšit?
Harmonické vztahy, přátelství, důvěra.
Kterou svou vlastnost nebo zvyk bys nejraději vyměnil za něco praktičtějšího?
Občas bych raději svou praktičnost vyměnil za něco bytostně tichého, odevzdávající se přítomnost. P. Adolf Kajpr, jezuita, na jehož blahořečení se pracuje, říkával, že Bůh je věčná přítomnost. To je to, o co i za cenu ztráty konkrétních viditelných výsledků musíme usilovat a chránit.
Mnohá studia jsi strávil v zahraničí, podělil by ses o nějakou obohacující zkušenost či zážitek?
V roce 1990 jsem vstupoval do nově otevřeného noviciátu na Svatém Hostýně. Neměl jsem představu, podobně jako když se někdo žení, co život přinese a kde všude se ocitnu. Fascinoval mě sv. Ignác a víc jsem neřešil. Jeho způsob života a prožívání víry se mi zdál být velmi konkrétní a praktický. Noviciát trval dva roky. Následovala studia v Krakově, v Itálii, pak poslední část formace v Austrálii. Všude jsou lidé, kteří se snaží žít poctivě a věrně svůj život a cestu, kterou si vybrali. Po všech těch cestách jsem si uvědomil, jak je naše země krásná. Přes všechny současné aktuální těžkosti a komplikace je náš národ nesmírně privilegovaný, svou polohou, svými dary, zvláštní obdarováním, nadáním a schopnostmi. Je to vidět ve sportu, hudbě, vědě i kultuře. A všude je důležitou roli hraje poctivost a upřímnost. Bez Boha ztrácíme orientaci, pokoru a vděčnost.
Co bys popřál dnešnímu člověku?
Aby neztrácel naději. Hledal své kořeny a byl si vědom, že normální pravdivě prožívaný "obyčejný" všední život je základem pro věrnost v dobrém. A právě tady se může setkat s Životem, který mu dá hloubku a smysl.