Poznejte otce Petra

Náš nový farář P. Petr Hruška SJ byl ochotný zodpovědět několik otázek a podělil se o kousek svého příběhu.

Jaký máš vztah k Olomouci? Je pro tebe náročné opouštět Prahu jako město?

Musím přiznat, že Olomouc je pro mě tak trochu terra incognita, neznámé území, které musím teprve poznávat. Na druhou stranu odchod z Prahy zpět na Moravu pro mě znamená vlastně i návrat domů, protože pocházím z Valašska, což mé stěhování ulehčilo.

Jaká byla tvoje cesta k víře? Pocházíš z věřící rodiny?

Ačkoliv jsem vyrůstal ve věřící rodině, tak jsem se jako dospívající stal v duchovních věcech spíše hledajícím než praktikujícím, a k víře jsem si musel znovu hledat cestu až jako dospělý.

Myslím, že je to zkušenost mnoha mladých lidí v dnešní době. Takové odloučení potom nemusí být nutně negativní zkušeností, pokud člověk zcela neztratí něco, co bych nazval «smyslem pro absolutno». Jistý odstup může navíc umožnit i kritický náhled na věci okolo nás. Ostatně Bůh člověka nikdy neopouští a je v našem životě přítomen, ať už si to uvědomujeme nebo ne. A tak se nakonec stalo, že to, co jsem tak usilovně hledal na mnoha různých místech a v mnoha různých spiritualitách, jsem znovu objevil při setkání s Kristem. Toto setkání nebylo plánované, ale bylo velice osobní a silné. To byl vlastně začátek mého velkého dobrodružství, života s Kristem, které trvá dodnes.

Před vstoupením do Tovaryšstva Ježíšova jsi mimo jiné studoval archeologii či pracoval u policie. Lze nalézt nějaké průsečíky mezi těmito oblastmi a cestou, jíž jsi se nakonec vydal?

Po dokončení studia archeologie na Slezské univerzitě v Opavě a po základní vojenské službě jsem skutečně pracoval u Policie ČR. Nejprve jsem rok sloužil na základním útvaru v Praze a potom jsem nastoupil ke Službě kriminální policie a vyšetřování, kde jsem působil ve funkci policejního komisaře. Naše oddělení se zabývalo obecnou kriminalitou a mojí specializací byla kriminalita mladistvých a nezletilých.

Myslím, že průsečíky zde jistě jsou, třeba v tom, že archeolog, policista i kněz se snaží odhalovat skryté skutečnosti a pronikat k podstatě věcí.

Zmínil bych ale ještě další věc. Důležitou součástí mé práce policisty bylo hovořit a naslouchat lidem, kteří se ocitli často ve složitých životních situacích (ať už to byli obvinění, svědkové, poškození, atd…). Zvláště při práci s dětmi a mladými to navíc vyžadovalo i velkou citlivost. Myslím, že v tomto bodě se práce policisty a kněze do jisté míry setkávají. Jako kněz bych přece měl lidem umět naslouchat (nikoliv je vyslýchat, v tom je rozdíl!). Ostatně i sv. Ignác v jednom z četných dopisů, které během svého života napsal a v kterém se zabývá působením jezuitů uprostřed města, zdůrazňuje význam «duchovního rozhovoru» pro náš apoštolát.

Studia filozofie jsi prožil v Německu v Mnichově, teologii jsi studoval v Římě v Itálii. Poznal jsi život církve v těchto rozdílných zemích Evropy. Je něco, čím tě tato rozdílná prostředí víry obohatila?

Možnost pobývat a studovat v cizině pro mě byla velikým darem a obohacením. Musím přiznat, že než jsem vstoupil do Tovaryšstva, bylo pro mě těžké si vůbec jen představit, že bych mohl delší dobu žít v cizině. Nicméně překročit hranice, ať už ty reálné nebo ty, co si nosíme v sobě, patří k jezuitskému způsobu života.

Dodnes si pamatuji, jak jsme v Mnichově v naší komunitě poskytovali církevní azyl rodině afghánských uprchlíků. Nebo když jsem se v Římě, v mezinárodní komunitě, potkával a studoval s lidmi prakticky z celého světa.

Potkávání jiných lidí a kultur to vše mě naučilo dívat se na ten náš někdy malý český svět trochu jinak a paradoxně mám tu naši zem vlastně teď i o to raději. Na první pohled se může zdát, že to s vírou nemá nic společného, ale já si myslím, že schopnost otevřít se a přijmout druhého, někdy i neznámého a jiného, je vlastně v samotném jádru křesťanství.

Jaká kniha tě zaujala a doporučil bys ji k přečtení?

V posledních měsících jsem čerpal hodně inspirací pro přípravu duchovních cvičení, nebo kázání, z vynikající knihy amerického jezuity Kevina O'´Briena, Vidět srdcem. Je to vlastně jakýsi volný komentář k exerciciím sv. Ignáce a velice laskavý pohled na víru.

V září jsi v naší farnosti sloužil už několik mší svatých. Jaké jsou tvé první dojmy ze Sněženky?

Když jsem se loučil s Prahou, tak jsem lidem říkal, že pokud mě v Olomouci přijmou stejně dobře jako v Praze, tak nebudu mít obavy o své působení tam. Jistě, jsem teprve na začátku, ale už teď po pár týdnech a po prvních zkušenostech se na Sněženku a lidi okolo ní velice těším. Tedy až na tu zimu.

A na závěr konkrétní otázka: Jaké jsou tvé plány na letošní podzim?

Ačkoliv se můj kalendář na zimní semestr již plní, dovolil bych si na konkrétní otázku odpovědět nekonkrétně. Jednu věc vím totiž jistě, ještě dřív, než si budu dělat jakkoliv konkrétní plány, musím nejprve poznat a naslouchat lidem zde.