Křest dětí
Křest dítěte je radostí zejména pro rodiče dítěte. Minimálně jeden
z rodičů musí být pokřtěným římským katolíkem a při obřadu slavnostně
vyznat svoji víru. Křtem na sebe bere odpovědnost za křesťanskou výchovu dítěte
a tuto povinnost nemůže na nikoho delegovat - ani na prarodiče, kmotry, či jiné
přátele, i když mu mohou v tomto úkolu pomáhat.
Nejprve je nutné se v dostatečném
předstihu domluvit s knězem na termínu slavnosti křtu a na přípravné
schůzce. Obsahem setkání je vyřízení administrativy, ale také vysvětlení křestního
obřadu a významu této svátosti. Na setkání je dobré přinést rodný list dítěte,
oddací list a vyplněný formulář žádosti o křest dítěte. Dokumenty je možné
vyplnit a poslat elektronicky. Je třeba také zajistit křestní roušku a svíci. Ty může obstarat kmotr, či
kmotři.
Křestní obřad
Křestní obřad se může konat při eucharistické oslavě, nebo jen v rámci bohoslužby slova. V každém případě je vhodné se dostavit i s kmotry do sakristie o něco dříve, ideálně tak 15 minut před začátkem slavnosti. Pokud si rodina přeje kostel před obřadem vyzdobit, je třeba předem oslovit kostelníka. Varhaník se zase může postarat o hudební doprovod.
Obřad obvykle začíná u vchodu do kostela. Kněz přivítá rodiče a kmotry a naváže vstupním dialogem, kde se ptá na jméno (či jména) dítěte, a na to, co pro dítě žádají (křest). Rozhovor celebrant ukončí označení křížem, které činí rukou na čele křtěnce. Ke stejnému aktu pak vyzve rodiče i kmotry.
V liturgickém průvodu pak všichni přejdou k oltáři. Následuje bohoslužba slova, při které si přítomní vyslechnou úryvek z Bible a krátkou promluvu. Po ni jsou rodiče s dítětem a kmotry vyzváni, aby předstoupili před oltář. Poté zazní přímluvy a krátké litanie k svatým, na které navazuje mazání olejem křtěnců (pokud možno, na hrudi dítěte). Slavnost křtu pokračuje požehnáním vody, po němž se věřící rodiče a kmotři (případně všichni přítomní) zřeknou zlého a vyznají svoji víru. Pak už se koná samotný křest - tradičně trojím vylitím posvěcené vody na čelo křtěnce. Bezprostředně po křtu je dítě ještě na hlavě pomazáno křižmem (olivový olej s příměsí balzámu).
Kmotři pak v dalších obřadech předají dítěti bílou roušku a zapálí od velikonoční svíce křestní svíčku. Pokud je obřad ve mši, následuje eucharistická bohoslužba. Tu zahájí přinesení obětních darů, na němž mohou participovat rodiče, případně kmotři. Pokud se nekoná slavnost křtu ve mši, pomodlí se společenství jen modlitbu Otčenáš a slavnost zakončí požehnání. Po křestním obřadu se musí ještě kmotři podepsat v matrice.
Výběr kmotrů a křestního jména
Podle kodexu církevního práva, může být kmotrem jen katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru. Má to být člověk blízký rodině, ve které bude dítě vyrůstat. Pokud jsou kmotři dva, je dobré, když je to muž a žena, případně manželský pár, který má sám již zkušenosti s křesťanskou výchovou, a může být tedy rodině dítěte oporou.
V případě pokřtěného z jiné církve se hovoří o úloze tzv. svědka křtu. Kmotrem nemůže být nikdo z rodičů křtěnce. Kodex církevního práva ovšem uvádí, že přítomnost kmotra není nezbytnou podmínkou pro udělení křtu. Je-li příliš obtížné najít někoho vhodného pro tuto roli, pak může obřad proběhnout i bez něho.
V některých místech se dosud zachovává tradice křestních jmen převzatých po kmotrovi či po kmotře. Není to však nutné, ba často ani vhodné. Je dobré si uvědomit, že jménem vlastně vybíráme dítěti za patrona určitého světce. Ten může být pro křtěnce i do budoucna vzorem a nebeským přímluvcem. Rodiče obvykle vybírají nějakou postavu, která je i jim blízká.